Být poslancem, to byla v dobách komunismu v podstatě volnočasová aktivita. Párkrát do roka jste dorazili na zasedání, něco jste odmávli, protože se to od vás očekávalo, mohl to být třeba státní rozpočet nebo pendrekový zákon, a tím to končilo. Ale po listopadu najednou poslanci poslouchali zprávy premíéra o tom, že jsme promarnili 40 let, prezident bez varování zákonodárcům představil nový název republiky a státní znak. A poslanci objevili prostý fakt, že mohou nesouhlasit.