Ve vztahu ke klimatické krizi je česká společnost plná paradoxů. Jedním z nich je i fakt, který vyplynul z průzkumů veřejného mínění během posledních několika let. Ačkoliv se na jednu stranu zdá, že klimaskepticismus je u nás na ústupu a významná většina české společnosti nezpochybňuje fakt, že ke změně klimatu dochází, v otázce, co s tím dělat, je Česko podstatně méně jednotné. Vyplývá to mimo jiné i ze studie Česká (ne)transformace 2022 z minulého roku, která mapovala postoje Čechů a Češek právě ve vztahu k zelené tranzici, Evropské zelené dohodě, jednotlivým zdrojům energie a dalším tématům. Studie je plná mnohdy nečekaných zjištění. Například nejvíce preferovaným zdrojem energie je pro většinu lidí v Česku obnovitelná energetika, za níž následuje energie jaderná (což už zase tak překvapivé není) a teprve daleko v závěsu se nachází uhelná a další fosilní varianty produkce elektřiny. Bez zajímavosti není ani to, že Češi a Češky příznivěji vnímají konkrétní opatření na řešení změnu klimatu, ale s podstatně větší skepsí přistupují k velkým politickým strategiím, jako je zmíněná Evropská zelená dohoda nebo obecný plán zelené transformace. Trend posledních let je zatím stále jasný: v Česku sílí obavy nejen z klimatické krize, ale také z politických, ekonomických a sociálních změn, které s sebou přinesou pokusy o její řešení. Tomu se přizpůsobuje i takzvaný klimaskepticismus, který proměňuje svoji formu. Zpochybňování existence změny klimatu a její zapříčinění lidskou aktivitou je u nás sice čím dál vzácnější, nicméně to ještě zdaleka neznamená, že by zmizelo úplně. V době, kdy se zpochybňování klimatické vědy stává čím dál komplikovanější v důsledku sílících dopadů klimatické krize a narůstajícího společenského uvědomění, obracejí fosilní zájmy svou pozornost na samotnou zelenou transformaci. Více se dozvíte v druhém díle podcastu Heatwave. Podcast vznikl díky podpoře Heinrich Böll Stiftung.